Prezident Donald Trump věnuje v poslední době prezidentským volbám v Hondurasu nezvykle velkou pozornost. V nedělních volbách se těsně utkají Nasri „Tito“ Asfura z konzervativní Národní strany a Salvador Nasrallah z centristické Liberální strany, které dělí jen několik stovek hlasů. Trumpova intervence není jen o podpoře kandidáta; zahrnuje omilostněného bývalého prezidenta, obvinění z podvodu a širší změnu zahraniční politiky USA vůči Latinské Americe.
Intervence: Podpora a odpuštění
Minulý týden Trump veřejně podpořil Asfourah na Truth Social a označil Nasralláha za „téměř komunistu“. Co je pozoruhodnější, Trump omilostnil bývalého honduraského prezidenta Juana Orlanda Hernandeze, který byl odsouzen za obchodování s drogami v New Yorku a odpykává si 45letý trest. Hernandez, člen strany Asfura, byl zapleten do přijímání úplatků od mexických drogových kartelů a řízení narkostátu. Milost je ironická vzhledem k Trumpově ochotě zvážit vojenskou intervenci proti venezuelskému prezidentovi, rovněž obviněnému z obchodu s drogami, ale Hernandez tvrdě lobboval za jeho propuštění a vykresloval sám sebe jako oběť politické perzekuce – příběh posílený postavami kolem Trumpa, jako je Roger Stone. Případ proti Hernandezovi byl z velké části postaven během Trumpova prvního funkčního období, přičemž klíčový žalobce se později stal federálním soudcem, kterého Trump podpořil.
Proč na tom záleží: Vliv USA a regionální strategie
USA mají dlouhou historii zasahování do honduraské politiky, která sahá až do éry banánových republik. Zvláště zřetelné je však Trumpovo vměšování. V sázce je hodně: Honduras je zásadní pro spolupráci USA v otázkách migrace a boje proti drogám. Honduras navíc nedávno navázal diplomatické vztahy s Čínou a ukončil tak desetiletí spojenectví s Tchaj-wanem. USA se snaží oslabit čínský vliv v Latinské Americe, čímž se Honduras stává klíčovým bojištěm.
Odborný posudek: Pohled bývalého úředníka ministerstva zahraničí
Ricardo Zúñiga, bývalý úředník amerického ministerstva zahraničí, vysvětluje dynamiku. Před Trumpovým zásahem byla hlavním problémem nespokojenost veřejnosti s nesplněnými sliby současné vlády. Asfura, typický centristický politik, se snažil distancovat od Hernandezova odkazu. Zúñiga naznačuje, že Trumpovo omilostnění nebylo řízeno ideologií, ale účinným lobbingem osobností jako Roger Stone, který přesvědčoval Trumpa, že Hernandez byl nespravedlivě terčem.
Budoucnost vztahů mezi USA a Hondurasem
Trumpova intervence, včetně jeho nepodložených obvinění z volebního podvodu, pravděpodobně zhoršila politické napětí v Hondurasu. Bez ohledu na to, kdo vyhraje, oba kandidáti budou pravděpodobně usilovat o dobré vztahy se Spojenými státy. Národní strana však úspěšně zobrazila Nasralláha jako protiamerického, což ovlivnilo vnímání Hondurasu.
Zúñiga si všímá důležitého ponaučení: Obcházení tradičních amerických institucí, jako je ministerstvo zahraničí a jít přímo za Trumpem, je nyní pro latinskoamerické aktéry nejúčinnějším způsobem, jak ovlivnit americkou politiku. To podtrhuje posun v přístupu USA, kdy osobní kontakty mají přednost před zavedenými diplomatickými kanály.
Závěrem, Trumpovo zaměření na Honduras není o koherentní politice, ale o osobním vlivu a využívání zranitelnosti v regionu, kde Čína a USA soupeří o nadvládu. Tato situace poukazuje na širší trend, kdy přímá prezidentská intervence převažuje nad byrokratickými procesy při utváření zahraniční politiky USA.
