Nejvyšší soud se chystá rozhodnout v případu, který má dalekosáhlé důsledky pro prezidentskou moc: zda Donald Trump může legálně nasadit vojáky Národní gardy proti domácím demonstrantům. Případ Trump v. Illinois vzešel z malého protestu před imigračním zařízením v Broadview ve státě Illinois, kde se počet demonstrantů pohyboval od několika desítek do 200 lidí. Trump se snažil využít Národní gardu k potlačení protestů, ale soudy nižších stupňů tento krok zablokovaly.
Základním problémem není pouze tento konkrétní protest, ale širší pravomoci prezidenta militarizovat reakci na občanské nepokoje. Počáteční skepticismus soudu, vyjádřený v jeho rozhodnutí z 29. října, naznačuje, že pravděpodobně nebude akceptovat Trumpovy agresivní právní argumenty. Místo toho se soudci najednou soustředili na technický problém: význam termínu „pravidelné síly“ ve federálním zákoně upravujícím rozmístění jednotek.
Náhlý posun v zaměření
Trumpova administrativa zpočátku tvrdila, že prezident má absolutní pravomoc nasadit Národní gardu do situací, které považuje za nezbytné. Soud se však těmto tvrzením vyhnul a požadoval objasnění, zda „běžné síly“ odkazovaly na stálou americkou armádu (armádu, námořní pěchotu atd.) spíše než na civilní vymáhání práva.
Posun naznačuje, že soudci mohou váhat, zda Trumpovi udělit rozsáhlé pravomoci. Pokud „pravidelné síly“ znamenají stálou armádu, musel by se Trump nejprve pokusit nasadit armádu nebo námořní pěchotu, než použije Národní gardu. To vyvolá další právní otázky týkající se použití federálních jednotek na americké půdě.
Historický kontext a zákon Posse Comitatus Act
Debata o „pravidelných silách“ naráží na staletí staré obavy z militarizace domácího vymáhání práva. Tvůrci ústavy se obávali stálé armády, preferovali státní milice. Postupem času se z toho vyvinula moderní Národní garda, zamýšlená jako sekundární síla pod kontrolou států.
Zákon Posse Comitatus Act z roku 1878 obecně zakazuje použití armády pro domácí vymáhání práva. Výjimka existuje podle zákona o povstání, který umožňuje prezidentovi nasadit vojáky k potlačení povstání nebo domácích nepokojů, ale pouze za přísných podmínek.
Zákon o pobuřování a potenciální právní bitvy
Trumpova administrativa by mohla usilovat o uplatnění zákona o povstání, pokud soud v Illinois rozhodne proti. Ministerstvo spravedlnosti však historicky interpretovalo tento zákon úzce a vyžadovalo jasné a bezprostřední nebezpečí rozsáhlého násilí nebo úplného kolapsu vládní moci, než mohou federální jednotky zasáhnout.
Demonstranti z Broadview této hranice nedosáhli, ale agresivnější výklad Trumpovy administrativy nebo loajálního Nejvyššího soudu by to mohl změnit.
Co to znamená pro budoucnost
Rozhodnutí soudu pravděpodobně spíše oddálí, než vyřeší, otázku prezidentské pravomoci nad domácími nepokoji. I když Trump ztratí Illinois, stále by se mohl pokusit nasadit vojáky podle zákona o povstání nebo hledat nový případ, aby otestoval hranice své moci.
Klíčové je, že soud signalizuje, že Trumpova tvrzení automaticky neschválí. Rozhodčí ho možná donutí, aby našlapoval opatrněji, alespoň prozatím. Dlouhodobé důsledky však zůstávají nejisté. Rozhodnutí Nejvyššího soudu vytvoří precedens pro to, jak federální vláda reaguje na občanské nepokoje a zda se vojenská síla stane rutinním nástrojem k potlačení disentu.
